Jméno Alberta Einsteina (1879–1955) se stalo celosvětovým synonymem pro lidskou genialitu. Tento německo-švýcarsko-americký teoretický fyzik od základů přepsal pravidla, kterými se řídí náš vesmír.

Na počátku 20. století se zdálo, že fyzika je téměř hotová – Newtonova mechanika skvěle popisovala pohyb těles a Maxwellův elektromagnetismus vysvětloval světlo. Mezi oběma pilíři však existoval hluboký rozpor. Einstein byl tím, kdo tento rozpor vyřešil a otevřel dveře do světa relativistické a kvantové fyziky.

V roce 1905 pracoval šestadvacetiletý Einstein jako neznámý úředník třetí třídy na švýcarském patentovém úřadě v Bernu. Během jediného roku publikoval v časopise Annalen der Physik čtyři články, z nichž každý by stačil na Nobelovu cenu:

1. Fotoelektrický jev: Ukázal, že světlo se nechová pouze jako vlnění, ale skládá se z diskrétních energetických balíčků – světelných kvant (fotonů). Za tuto práci obdržel v roce 1921 Nobelovu cenu za fyziku.
2. Brownův pohyb: Matematicky popsal chaotický tanec pylových zrnek ve vodě jako důsledek narážení molekul. Tím podal definitivní a nezvratný fyzikální důkaz reálné existence atomů a molekul.
3. Speciální teorie relativity: Odvodil, že prostor a čas nejsou absolutní. Čas běží různě rychle v závislosti na rychlosti pozorovatele a rychlost světla ve vakuu ($c \approx 300,000\text{ km/s}$) je nepřekročitelným rychlostním limitem vesmíru.
4. Ekvivalence hmoty a energie: Jako dodatek ke speciální relativitě odvodil nejslavnější fyzikální rovnici světa:

Hmota a energie jsou dvěma stranami téže mince. I v nepatrném zrnku prachu dříme obrovské množství spoutané energie. Tento princip vysvětlil, z čeho berou energii zářící hvězdy (Slunce), a otevřel cestu k jaderné energii.

O deset let později Einstein dovršil svou vědeckou pouť vytvořením Obecné teorie relativity. Nahradil Newtonovu gravitaci zakřivením časoprostoru. Když byla teorie v roce 1919 experimentálně potvrzena pozorováním ohybu světla hvězd při zatmění Slunce, stal se Einstein přes noc celosvětovou celebritou.

V roce 1917 Einstein aplikoval své gravitační rovnice na celý vesmír a založil moderní vědeckou kosmologii. V té době byl vesmír považován za nehybný a věčný. Aby zabránil gravitačnímu kolapsu, vložil do rovnic umělý člen – kosmologickou konstantu ($\Lambda$), která působila jako odpudivá síla.

Když Edwin Hubble v roce 1929 dokázal, že vesmír se rozpíná (Hubbleův zákon), Einstein kosmologickou konstantu škrtl a nazval ji svým „největším omylem v životě“. Paradoxem moderní vědy je, že v roce 1998 astronomové objevili zrychlenou expanzi vesmíru způsobenou Temnou energií, jejíž chování přesně odpovídá právě Einsteinově původní kosmologické konstantě!