Sir Isaac Newton (1643–1727) je všeobecně považován za nejvlivnějšího vědce v dějinách lidstva. Jeho monumentální dílo propojilo pozemskou a nebeskou mechaniku do jediného elegantního matematického systému a nastolilo věk moderní vědy.

Sám Newton popsal svůj životní úspěch slavnou větou:

„Pokud jsem viděl dále než ostatní, bylo to proto, že jsem stál na ramenou obrů.“ (mezi nimiž byli Galileo Galilei a Johannes Kepler).

---

Snad každý zná legendu o jablku, které spadlo ze stromu na Newtonově rodném statku ve Woolsthorpe během morové epidemie v roce 1666. Na této historce je podstatná Newtonova geniální myšlenka: uvědomil si, že síla, která táhne padající jablko k zemi, je přesně táž síla, která udržuje Měsíc na oběžné dráze kolem Země a planety na oběžných drahách kolem Slunce!

Tuto sílu nazval gravitace (z latinského gravitas – tíže). Formuloval zákon všeobecné gravitace: každá dvě tělesa ve vesmíru se přitahují silou přímo úměrnou součinu jejich hmotností a nepřímo úměrnou čtverci jejich vzdálenosti ($F \propto 1/r^2$). Jediným vzorcem tak popsal pád kamene na Zemi i nebeský tanec komet a planet.

---

V roce 1687 vydal Newton s finanční podporou astronoma Edmonda Halleyho spis Philosophiae Naturalis Principia Mathematica (Matematické základy přírodní filozofie). V této knize zformuloval tři pohybové zákony (Newtonovy axiomy):

1. Zákon setrvačnosti: Těleso setrvává v klidu nebo rovnoměrném přímočarém pohybu, není-li nuceno vnějšími silami tento stav změnit.
2. Zákon síly: Síla je úměrná zrychlení ($F = m \cdot a$).
3. Zákon akce a reakce: Každá akce vyvolává stejně velkou reakci opačného směru.

Z těchto zákonů Newton čistě matematicky odvodil všechny tři Keplerovy zákony a dokázal, že vesmír funguje jako obrovský, přesný hodinový stroj řízený univerzálními fyzikálními pravidly.

---

Newton se hluboce zabýval také optikou. Pomocí skleněného hranolu dokázal, že bílé sluneční světlo není jednoduché, ale skládá se ze všech barev duhy.

Zjistil také, že čočkové dalekohledy (refraktory) trpí neodstranitelnou optickou vadou – barevnou vadou (chromatickou aberací), protože sklo láme každou barvu spektra pod jiným úhlem. Aby tuto vadu obešel, zkonstruoval v roce 1668 první fungující zrcadlový dalekohled (Newtonův reflektor). Namísto čočky použil konkávní zrcadlo z kovové slitiny a rovinné sekundární zrcátko nakloněné o $45^\circ$. Tento geniální optický design tvoří základ téměř všech dnešních obřích vědeckých teleskopů na světě včetně Hubbleova teleskopu.