Jeden z nejvýznamnějších světových astrofyziků 20. století, zakladatel moderní teorie těsných dvojhvězd a vedoucí lunárního mapování NASA pro program Apollo.
Obsah hesla
[Rejstřík]Zdeněk Kopal (1914–1993): Český génius ve službách programu Apollo
Prof. RNDr. Zdeněk Kopal, D.Sc. byl jedním z nejvýznamnějších, nejrespektovanějších a nejvlivnějších světových astrofyziků a astronomů celého 20. století. Narodil se v Litomyšli v Čechách, vystudoval Karlovu univerzitu a Cambridge a většinu svého plodného vědeckého života strávil na slavné Harvardově univerzitě v USA a na univerzitě v Manchesteru ve Velké Británii.
Kopal se stal světovou legendou ve dvou zdánlivě zcela odlišných oblastech:
- Jako geniální teoretik založil moderní matematickou a fyzikální teorii těsných zákrytových dvojhvězd.
- Jako přední vědecký poradce americké vesmírné agentury NASA vedl mezinárodní projekt detailního kartografického mapování Měsíce, který umožnil bezpečné přistání amerických astronautů programu Apollo na lunárním povrchu v roce 1969!
1. Z Litomyšle na Harvard #
Zdeněk Kopal se narodil 6. dubna 1914 v Litomyšli. Již ve čtrnácti letech vstoupil do České astronomické společnosti a psal odborné články. Po absolvování Univerzity Karlovy v Praze odešel díky stipendiu na univerzitu v Cambridge k legendárnímu siru Arthuru Eddingtonovi.
V roce 1938 odjel na Harvardovu univerzitu do USA. Zde působil po boku Harlowa Shapleyho a během druhé světové války se podílel na tajném matematickém výzkumu trajektorií dělostřeleckých střel a numerických metodách pro americké námořnictvo.
2. Světový král těsných dvojhvězd #
V roce 1951 přijal profesuru na univerzitě v Manchesteru v Anglii, kde vybudoval světově proslulou katedru astronomie.
Kopalovo dílo v oblasti těsných dvojhvězd (Close Binary Systems) představuje absolutní milník astrofyziky:
- Dokázal, že pokud obíhají dvě hvězdy těsně vedle sebe, nelze je považovat za jednoduché zářící koule. Vzájemná gravitace a odstředivé síly je deformují do tvaru kapek nebo vajec.
- V roce 1955 zavedl slavnou fundamentální třídní klasifikaci těsných dvojhvězd podle vyplnění jejich Rocheových laloků:
- Oddělené soustavy (Detached systems): Ani jedna hvězda nevyplňuje svůj Rocheův lalok.
- Polooddělené soustavy (Semidetached systems): Jedna z hvězd lalok vyplňuje a hmota z ní přetéká přes vnitřní Lagrangeův bod L1 na druhou složku.
- Kontaktní soustavy (Contact systems): Obě hvězdy vyplňují své laloky a sdílejí společnou plynnou obálku.
Tato klasifikace je dodnes základem veškeré teorie vývoje dvojhvězd, akrečních disků, rentgenových binár a kataklyzmatických proměnných hvězd na světě.
3. Mapování Měsíce pro přistání lidí na Měsíci (NASA Apollo) #
V roce 1958, v době zrodu americké vesmírné agentury NASA a příprav letu člověka na Měsíc, stál americký program před zásadním problémem: o povrchu Měsíce lidstvo nevědělo téměř nic. Existovaly obavy, zda měsíční povrch není pokryt mnohametrovou vrstvou tekutého prachu, v němž by se lunární modul s posádkou okamžitě utopil.
NASA se obrátila na profesora Kopala a svěřila mu vedení mezinárodního konsorcia pro detailní topografické a kartografické zmapování Měsíce:
- Kopal zorganizoval rozsáhlý pozorovací program na francouzské vysokohorské observatoři Pic du Midi v Pyrenejích (ve výšce 2 870 metrů), kde byl k dispozici výjimečný dalekohled a excelentní klidný vzduch.
- Pomocí důmyslné stínové metody (stínové fotometrie) pořídil jeho tým desetitisíce detailních snímků kráterů, z jejichž stínů s matematickou přesností vypočítal výšky horských hřebenů, hloubky kráterů a sklony terénu.
- Výsledkem byly vysoce přesné vojenské i vědecké mapy v měřítku 1 : 1 000 000, které NASA použila pro výběr všech přistávacích zón programu Apollo (včetně Moře klidu pro Apollo 11).
4. Zakladatel vědeckých časopisů a mezinárodní odkaz #
Profesor Kopal byl neúnavným organizátorem vědy. V roce 1968 založil mezinárodní vědecký časopis Astrophysics and Space Science a specializovaný časopis The Moon (dnes Earth, Moon, and Planets), které vedl po celá desetiletí jako šéfredaktor.
Napsal přes 400 vědeckých prací a více než 25 monografií, které vyšly v angličtině, ruštině i japonštině. Za své celoživotní dílo obdržel desítky mezinárodních vyznamenání. Na jeho počest nese jeho jméno planetka (2628) Kopal a Česká astronomická společnost uděluje každoročně nejprestižnější domácí vědecké ocenění – Kopalovu přednášku.
5. Zdroje a reference #
- Kopal, Z. (1955). The Classification of Close Binary Systems. Annales d'Astrophysique, 18, 379.
- Kopal, Z. (1959). Close Binary Systems. The International Astrophysics Series, Chapman & Hall, London.
- Kopal, Z. (1986). Of Stars and Men: Reminiscences of an Astronomer. Adam Hilger, Bristol.
