Touha spatřit prstence Saturnu, měsíce Jupiteru, krátery na Měsíci nebo mlhavé spirály vzdálených galaxií dříve či později přivede každého milovníka vesmíru k otázce: jaký dalekohled si mám pořídit?
Trh je zaplaven stovkami přístrojů od levných plastových hraček ze supermarketů až po drahé poloprofesionální přístroje. Udělat správné rozhodnutí vám ušetří zklamání i peníze. Zde je zlaté pravidlo astronomie: nejlepší dalekohled je ten, který budete nejčastěji používat.
Nejčastějším trikem pochybných prodejců levných dalekohledů je lákání na astronomické hodnoty typu „zvětšení 500× až 1000×!“. V astronomii však zvětšení není tím nejdůležitějším parametrem.
Zvětšení si totiž určujete sami výměnou malého válečku zvaného okulár. Pokud však použijete příliš velké zvětšení na malém objektivu, neuvidíte více detailů, nýbrž jen obrovskou, tmavou a beznadějně rozmazanou skvrnu, která se bude při sebemenším dotyku dalekohledu divoce třást.
Rozhodujícím parametrem dalekohledu je apertura – průměr jeho objektivu (čočky nebo zrcadla). Čím větší průměr objektiv má, tím více světla zachytí a tím jemnější detaily dokáže rozlišit. Maximální užitečné zvětšení činí v praxi dvojnásobek průměru objektivu v milimetrech (pro dalekohled o průměru 100 mm je rozumné maximum přibližně 200×).
Výhody: Zrcadla nemají barevnou vadu a jejich výroba je mnohem levnější než u velkých čoček. Za stejné peníze získáte podstatně větší průměr objektivu.
Nevýhody: Otevřený tubus vyžaduje občasné seřízení optiky (kolimaci).
Pokud hledáte univerzální první dalekohled pro vizuální pozorování, naprostá většina zkušených astronomů vám doporučí Newtonův reflektor na Dobsonově montáži (zkráceně Dobson).
John Dobson v 60. letech vymyslel geniálně jednoduchou dřevěnou kolébku, která nahrazuje drahé a složité kovové stativy. Veškeré finance tak jdou přímo do velikosti zrcadla. Dobson o průměru 150 mm až 200 mm (6 až 8 palců) je neuvěřitelně intuitivní – dalekohled jednoduše položíte na zem a rukou jej plynule namíříte na jakýkoli objekt na obloze. Ukáže vám nejen detaily v pásech Jupiteru a prstence Saturnu, ale i stovky mlhovin, galaxií a hvězdokup vzdáleného vesmíru.
Odborný astrofyzikální text včetně stavových rovnic, efemerid a spektrální klasifikace.
Základní optické parametry teleskopu jsou definovány průměrem apertury D a efektivní ohniskovou vzdáleností objektivu Fobj.
Úhlové zvětšení (M): Poměr ohniskové vzdálenosti objektivu Fobj k ohniskové vzdálenosti použitého okuláru fokul:
M=fokulFobj
Světelnost (Aperture Ratio / Focal Ratio N): Bezrozměrný poměr ohniskové vzdálenosti k průměru apertury:
N=DFobj(znacˇeno naprˇ. jako f/5,f/8,f/10)
Vizuální jas plošných objektů (mlhovin) závisí výhradně na výstupní pupile, zatímco při astrofotografii plošná osvětlenost senzoru škáluje jako E∝1/N2 (tzv. "rychlé" teleskopy f/4−f/5 vyžadují kratší expoziční časy).
Výstupní pupila (dp): Průměr světelného svazku vystupujícího z okuláru do oka pozorovatele:
dp=MD=Nfokul
Fyziologické limity lidského oka:
Maximální výstupní pupila: dp,max≈6−7 mm (maximální průměr zorničky adaptované na tmu u mladého člověka). Pokud dp>7 mm, světlo padá mimo oční zornici a energie objektivu se ztrácí.
Minimální užitečná pupila: dp,min≈0,5−0,7 mm (odpovídá maximálnímu efektivnímu zvětšení Mmax≈1,5−2D[mm]).
Rayleighovo kritérium difrakčního limitu: Úhlová vzdálenost prvního difrakčního minima Airyho disku kruhové apertury:
θRayleigh=1,22Dλ[rad]
Pro vlnovou délku maximální citlivosti oka (λ=550 nm):
θ≈138′′/D[mm]
Dawesův empirický limit pro rozlišení těsných dvojhvězd:
RDawes=D[mm]116′′
Pro teleskop o průměru D=200 mm (8palcový Dobson) činí teoretický limit rozlišení R≈0,58′′. V praxi je však rozlišení pozemních dalekohledů limitováno atmosférickým seeingem (obvykle 1′′−2′′ bez adaptivní optiky).
kde Aloss≈0,2 mag zohledňuje odrazové ztráty na optických plochách. Pro D=200 mm dosahuje limitní dosah teoreticky mlim≈13,6 mag (objekt je ≈1000× slabší než nejslabší hvězdy viditelné pouhým okem).
Literatura a vědecké reference
The Backyard Astronomer's Guide.Firefly Books, 4th Edition (2021)[online]
Telescope Optics: A Comprehensive Manual for Amateur Astronomers.Willmann-Bell (1988)[online]
Star Testing Astronomical Telescopes: A Manual for Quality Evaluation and Optical Alignment.Willmann-Bell, 2nd Edition (2001)[online]
Amateur Telescope Making.Scientific American / Willmann-Bell, Vols 1-3 (1996)[online]