Rádiový signál procházející chladným ionizovaným plazmatem podléhá disperzi v důsledku frekvenčně závislé fázové rychlosti. Index lomu plazmatu bez magnetického pole je:

kde plazmová frekvence $\omega_p$ závisí na elektronové hustotě $n_e$:

Grupová rychlost šíření vlnového balíku je $v_g = c,n = c \sqrt{1 - \frac{\nu_p^2}{\nu^2}} \approx c \left(1 - \frac{e^2 n_e}{8\pi^2 \epsilon_0 m_e \nu^2}\right)$. Doba šíření signálu ze vzdálenosti $d$ činí:

Definujeme disperzní míru (Dispersion Measure – $\mathrm{DM}$):

Rozdíl časů příchodu signálu mezi dvěma pozorovacími frekvencemi $\nu_{\mathrm{high}}$ a $\nu_{\mathrm{low}}$ je:

kde disperzní konstanta $\mathcal{D} = \frac{e^2}{2\pi m_e c} \approx 4,148808 \times 10^3\text{ MHz}^2\text{ pc}^{-1}\text{cm}^3\text{ s}$.

Celková disperzní míra pozorovaného FRB se skládá ze čtyř příspěvků:

Příspěvek mezigalaktického média $\mathrm{DM}_{\mathrm{IGM}}(z)$ přímo závisí na kosmologických parametrech a celkové hustotě baryonů $\Omega_b$:

kde $f_e(z) \approx \frac{3}{4} X_{\mathrm{H}} + \frac{1}{2} Y_{\mathrm{He}}$ je frakce ionizovaných elektronů na jeden baryon po reionizaci helia. Vztah $\langle \mathrm{DM}_{\mathrm{IGM}} \rangle \propto \Omega_b z$, experimentálně potvrzený Macquartem et al. (2020), umožnil nezávisle změřit $\Omega_b = 0,051 \pm 0,008$, což vyřešilo problém "chybějících baryonů" v lokálním vesmíru ($z < 1$).

Pozorovaná spektrální hustota toku $S_\nu \sim 1 - 100\text{ Jy}$ z kosmologických vzdáleností ($d_L \sim\text{Gpc}$) implikuje zářivou teplotu jasu:

Takto gigantická jasová teplota striktně vylučuje jakýkoliv nekoherentní proces (termodynamický limit nebo synchrotronové záření jednotlivých částic, kde $T_b < 10^{12}\text{ K}$). Emise musí být koherentní ($P \propto N_e^2$ namísto $N_e$), kde se svazek elektronů pohybuje ve fázové koherenci.

Dva vedoucí teoretické modely:

1. Magnetosférické modely (vnitřní mechanismus): Magnetické přepojení a oscilace kůry magnetaru vyvolávají Alfvénovy vlny šířící se podél dipólových magnetických siločar v silném poli $B \sim 10^{10} - 10^{11}\text{ T}$. Koherentní zakřivené záření (curvature radiation) relativistických elektron-pozitronových chomáčů produkuje úzce směrovaný milisekundový rádiový pulz.
2. Synchrotronový mazer v rázových vlnách (vnější mechanismus): Ultrarelativistický výtrysk z erupce magnetaru naráží do okolního plazmatického větru, vytváří rázovou vlnu a nestabilitu v distribuci částic vedoucí ke stimulované synchrotronové emisi (mazerové zesílení).