Naše domovská spirální galaxie s příčkou, se 100–400 miliardami hvězd, supermasivní černou dírou Sagittarius A* a rozsáhlým halem temné hmoty.
Obsah hesla
[Rejstřík]Mléčná dráha: Náš galaktický domov
Mléčná dráha je naší domovskou galaxií – gigantickým hvězdným ostrovem, v němž se nachází naše Slunce spolu s dalšími přibližně 100 až 400 miliardami hvězd a nesčetnými mlhovinami, hvězdokupami a planetárními systémy.
Při pohledu zevnitř se nám Mléčná dráha jeví jako stříbřitě mlhavý pás táhnoucí se přes celou noční oblohu, protkaný temnými prachovými trhlinami. Teprve Galileo Galilei v roce 1610 svým prvním dalekohledem odhalil, že tento mlhavý závoj je ve skutečnosti tvořen nesčetným množstvím jednotlivých slabých hvězd.
Dnes víme, že Mléčná dráha je monumentální spirální galaxií s příčkou, která rotuje v hlubinách vesmíru a v jejímž samotném středu dříme supermasivní černá díra.
1. Architektura a anatomie naší Galaxie #
Mléčná dráha se skládá ze čtyř základních konstrukčních složek:
1. Galaktický disk (Thin & Thick Disk) #
- Rozměry: Disk má průměr přibližně (podle nových měření plynu až ), jeho tloušťka je však pouhých zhruba světelných let. Svým tvarem připomíná dvě na sebe položená cédéčka nebo volské oko.
- Populace I: V tenkém disku se nachází většina mladých hvězd, otevřených hvězdokup, mezihvězdného plynu a prachových mračen, v nichž probíhá aktivní vznik hvězd. Tlustý disk tvoří starší hvězdy s nižším obsahem kovů.
2. Centrální příčka a výduť (Central Bar & Bulge) #
Uprostřed disku se nachází protáhlá hvězdná příčka o délce kolem světelných let, která plynule přechází do kulovité centrální výduti. Výduť je hustě natěsnána starými žlutými a červenými hvězdami.
3. Spirální ramena #
Z konců centrální příčky vybíhají velkolepá spirální ramena: rameno Persea, rameno Scutum-Centaurus, rameno Střelce (Sagittarius) a rameno Norma. Naše Slunce leží v menším lokálním výběžku zvaném rameno Oriona ve vzdálenosti zhruba od galaktického středu.
4. Galaktické halo a temná hmota #
Celý disk je obklopen obří kulovou obálkou zvanou halo. V něm se nachází přes 150 starobylých kulových hvězdokup (obsahujících nejstarší hvězdy ve vesmíru staré až 13 miliard let) a především gigantické neviditelné halo temné hmoty, které tvoří více než 90 % veškeré gravitace naší Galaxie.
2. Supermasivní srdce: Sagittarius A* #
V samotném geometrickém středu Mléčné dráhy se nachází kompaktní astronomický rádiový zdroj Sagittarius A* (čti Střelec A s hvězdičkou).
V letech 1995 až 2020 sledovaly týmy Reinharda Genzela a Andrey Ghezové oběžné dráhy jednotlivých hvězd v těsné blízkosti tohoto bodu (zejména slavné hvězdy S2). Z jejich zběsilého oběhu rychlostmi tisíců kilometrů za sekundu nezvratně dokázaly, že v prostoru menším než oběžná dráha Merkuru se nachází supermasivní černá díra o hmotnosti (za což oba vědci obdrželi Nobelovu cenu za fyziku 2020). V květnu 2022 zveřejnil mezinárodní projekt Event Horizon Telescope (EHT) její historicky první přímou fotografii (rádiový stín horizontu událostí).
3. Kosmický kolotoč: Galaktický rok #
Celá Mléčná dráha se neustále otáčí. Diferenciální rotaci popsal v roce 1927 Jan Oort.
Naše Sluneční soustava se pohybuje kolem galaktického středu rychlostí přibližně (). I při této závratné rychlosti trvá Slunci jeden jediný oběh kolem středu Galaxie neuvěřitelných ! Toto časové období nazýváme galaktický rok. Během celé své existence od zrodu před 4,6 miliardami let oběhlo Slunce kolem Galaxie sotva dvacetkrát – při našem minulém oběhu po Zemi teprve začínali chodit první dinosauři.
