Prstencová mlhovina (M57, NGC 6720)

Prstencová mlhovina (označovaná jako Messier 57 nebo NGC 6720) je bezesporu nejslavnější a nejlépe prozkoumanou planetární mlhovinou na pozemské obloze. Nachází se v letním souhvězdí Lyry, přímo mezi dvěma jižními hvězdami jejího kosočtverce (Sheliak a Sulafat), ve vzdálenosti přibližně 2 570 světelných let od Země.

Navzdory svému historickému názvu nemá planetární mlhovina s planetami vůbec nic společného. Tento matoucí pojem zavedl v 18. století William Herschel, protože v malých dalekohledech té doby připomínaly tyto kompaktní zelenomodré obláčky kotoučky vzdálených plynných planet, jako je Uran.

Ve skutečnosti je M57 velkolepým pohřebním pomníkem hvězdy podobné našemu Slunci:

• Před přibližně 4 000 až 6 000 lety vyčerpala hvězda střední hmotnosti zásoby vodíkového a heliového paliva ve svém jádře.
• Po fázi červeného obra její jádro zkolabovalo na extrémně horkého bílého trpaslíka, zatímco vnější plynné obálky byly mohutnými pulzacemi odmrštěny do okolního mezihvězdného prostoru.
• Tento odvržený obal plynu se neustále rozpíná rychlostí zhruba 20 až 30 km za sekundu.

Prstencová mlhovina má průměr přibližně 1,3 světelného roku (je téměř 80 000krát větší než vzdálenost Země od Slunce).

I když v malých dalekohledech vypadá jako dokonalý dutý kouřový kroužek, detailní snímky z Vesmírného dalekohledu Jamese Webba (JWST) a Hubbleova teleskopu odhalily, že se jedná o trojrozměrný válec nebo elipsoid připomínající tvarem nakrojené jablko, na který se ze Země díváme téměř přímo podél jeho hlavní osy:

• Vnitřní část: Je vyplněna řídkým, velmi horkým heliovým plynem.
• Hlavní prstenec: Zářivě zelenomodrá barva pochází od dvakrát ionizovaného kyslíku ([O III]), zatímco vnější červené okraje tvoří rekombinující vodík (H-alfa) a ionizovaný dusík ([N II]).
• Centrální bílý trpaslík: Uprostřed prstence leží obnažené jádro původní hvězdy o zdánlivé jasnosti 15,3 mag s neuvěřitelnou povrchovou teplotou přes 120 000 Kelvinů. Právě jeho drsné UV záření rozsvěcuje okolní plynný závoj.

Pohled na Prstencovou mlhovinu M57 je pro lidstvo pohledem do naší vlastní vzdálené budoucnosti. Za přibližně 5 miliard let vyčerpá vodík ve svém jádře i naše vlastní Slunce. Po odhození svých vnějších vrstev vytvoří velmi podobnou nádhernou planetární mlhovinu a v jejím středu zůstane chladnoucí bílý trpaslík velikosti Země.

Díky své vysoké plošné jasnosti (8,8 mag) je M57 oblíbeným objektem pro všechny majitele hvězdářských dalekohledů:

• Jak ji najít: Leží přesně v polovině spojnice mezi jasnými hvězdami Beta Lyrae (Sheliak) a Gamma Lyrae (Sulafat).
• V triedru: Její kompaktní prstenec vypadá jako drobná rozmazaná hvězdička.
• V malém dalekohledu (od 70–80 mm při zvětšení 50× až 100×): Zřetelně se vyloupne jako drobný, šedozelený dýmový prstýnek s tmavším středem.
• V teleskopech od 200 mm: Prstenec vykazuje náznaky nepravidelností v jasu a jemné oválné protažení. Spatřit centrálního bílého trpaslíka (15,3 mag) však vyžaduje přístroj o průměru alespoň 350–400 mm a vynikající pozorovací podmínky.

• O'Dell, C. R., et al. (2013). Studies of NGC 6720 with Calibrated HST/WFC3 Emission-line Filter Images. Astronomical Journal.
• Wesson, R., et al. (2023). JWST observations of the Ring Nebula (M57). Monthly Notices of the Royal Astronomical Society.
• NASA Hubble & JWST Ring Nebula Showcase.