Galaxie v Trojúhelníku (M33, NGC 598)

Galaxie v Trojúhelníku (katalogové označení Messier 33 nebo NGC 598) je po galaxii v Andromedě (M31) a naší Mléčné dráze třetím největším členem Místní skupiny galaxií. Nachází se v malém souhvězdí Trojúhelníku ve vzdálenosti přibližně 2,73 milionu světelných let od Země.

Pravděpodobně ji poprvé spatřil italský astronom Giovanni Battista Hodierna před rokem 1654. Nezávisle ji 25. srpna 1764 znovuobjevil Charles Messier.

Až do 20. let 20. století byla považována za plynnou spirální mlhovinu uvnitř naší Mléčné dráhy. V roce 1926 však Edwin Hubble s pomocí 2,5metrového Hookerova teleskopu na observatoři Mount Wilson v jejích spirálních ramenech identifikoval 35 cefeid (proměnných hvězd), spočítal její vzdálenost a definitivně potvrdil, že M33 je samostatným obřím hvězdným ostrovem ležícím daleko za hranicemi naší Galaxie.

M33 je čistá spirální galaxie bez příčky (typ SA(s)cd) o průměru asi 60 000 světelných let (zhruba polovina rozměru Mléčné dráhy) a obsahuje přibližně 40 miliard hvězd. Pro pozorovatele na Zemi je natočena takřka přímo čelem (tzv. face-on), což umožňuje úchvatný pohled na její rozvolněná spirální ramena.

Nejvýraznějším prvkem galaxie je obří emisní mlhovina NGC 604 v jejím severním spirálním rameni. Jde o jednu z největších známých hvězdných poroden v celé Místní skupině galaxií:

• Má průměr téměř 1 500 světelných let (je více než 40× větší než slavná mlhovina v Orionu M42).
• Je ionizována zářením více než 200 mladých, mimořádně masivních hvězd třídy O a Wolf-Rayetových hvězd. Kdyby se NGC 604 nacházela ve vzdálenosti mlhoviny v Orionu, zářila by jasněji než Měsíc v úplňku.

M33 leží pouhých 750 000 světelných let od mnohem hmotnější galaxie v Andromedě (M31). Radioteleskopy odhalily mezi oběma galaxiemi vodíkový plynný most, což svědčí o tom, že před 2 až 3 miliardami let došlo k jejich těsnému přiblížení. Podle počítačových simulací se M33 v budoucnu (za cca 4,5 miliardy let) stane součástí velkého splynutí Mléčné dráhy a Andromedy.

M33 má celkovou jasnost 5,7 mag. Za výjimečně temné oblohy bez světelného smogu (Bortle 1–2) je teoreticky nejsvzdálenějším objektem ve vesmíru, který může lidské oko za příznivých podmínek spatřit bez jakýchkoli optických pomůcek.

Jelikož je však její světlo rozptýleno do obří plochy (více než 1° na obloze, což je dvojnásobek průměru Měsíce), má velmi nízkou plošnou jasnost. Pro její pozorování se nejlépe hodí světelné triedry (např. 7×50 nebo 10×50), v nichž se jeví jako velký, jemný eliptický obláček. V amatérských teleskopech od průměru 200 mm lze pod tmavou oblohou zřetelně sledovat uzlíky H II oblastí včetně NGC 604.

• Hubble, E. P. (1926). A spiral nebula as a stellar system, Messier 33. Astrophysical Journal.
• Brunthaler, A., et al. (2005). The Geometric Distance and Proper Motion of the Triangulum Galaxy (M33). Science.
• NASA Hubble Space Telescope M33 Survey / ESA.