Krabí mlhovina (katalogové označení Messier 1, NGC 1952 nebo Taurus A) je nejslavnější a nejlépe prozkoumaný pozůstatek po výbuchu supernovy na pozemské obloze. Nachází se v souhvězdí Býka ve vzdálenosti přibližně 6 500 světelných let od Země.
Zrození Krabí mlhoviny představuje jeden z mála astrofyzikálních jevů v naší Galaxii, jehož přesné datum vzniku známe z historických pramenů. Dne 4. července 1054 zaznamenali čínští, japonští a arabští dvorští astronomové náhlé vzplanutí mimořádně jasné „hvězdy-hosta“ (kèxīng).
Supernova dosáhla zdánlivé jasnosti kolem -6 mag, což znamená, že byla 4× jasnější než Venuše. Po dobu 23 dní byla bez problémů viditelná pouhým okem i za plného denního světla a na noční obloze zářila téměř dva roky, než definitivně pohasla.
Roku 1731 mlhovinu znovuobjevil anglický lékař a amatérský astronom John Bevis. V roce 1758 na ni narazil Charles Messier při hledání Halleyovy komety a zapsal ji jako první položku svého slavného soupisu (M1).
Název „Krabí mlhovina“ pochází od lorda Rosse, který ji v roce 1844 pozoroval svým obřím zrcadlovým teleskopem Leviathan v Irsku a v jeho kresbě připomínala klepeta a nohy kraba.
3. Srdce mlhoviny: Pulzar rotující 30× za sekundu#
Uprostřed rozpínajícího se oblaku plynu leží Krabí pulzar (PSR B0531+21) – extrémně hustá neutronová hvězda o průměru pouhých cca 20 kilometrů, avšak s hmotností větší než naše Slunce. Tento pulzar se otočí kolem své osy 30,2krát za jedinou sekundu a funguje jako gigantický kosmický maják.
Jeho rotující magnetické pole urychluje elektrony téměř na rychlost světla a pumpuje do okolní mlhoviny obrovské množství energie ve formě synchrotronového záření. Díky tomu Krabí mlhovina jasně svítí v rádiovém, optickém, rentgenovém i gama spektru.
Krabí mlhovina má vizuální jasnost 8,4 mag. V malém triedru nebo menším teleskopu (o průměru objektivu 70–100 mm) se jeví jako oválný, mlhavý obláček bez vnitřní struktury poblíž hvězdy Zeta Tauri. Ve větších přístrojích (průměr 250 mm a více) pod tmavou oblohou a s použitím mlhovinového filtru O-III lze spatřit náznaky její vláknité, spletité struktury.
M1 je prototypem třídy PWN (Pulsar Wind Nebula), dříve označované jako plerion. Progenitorem byla masivní hvězda o počáteční hmotnosti Mprog≈8−10M⊙, která prošla gravitačním kolapsem jádra (Core-Collapse Supernova typu IIP nebo elektron-záchytová supernova EC-SN).
Souřadnice (J2000): RA 05h34m31.9s, Dec +22∘00′52′′.
Vzdálenost:d=2.0±0.2kpc (cca 6 500 ly), odvozená z radiální rychlosti expanze a vlastní geometrie filamentů.
Lineární rozměr: cca 3.4×2.3pc (úhlový rozměr 6′×4′).
Záření Krabí mlhoviny vykazuje dvě diametrálně odlišné komponenty:
Difúzní synchrotronové kontinuum: Netepelné záření ultrarelativistických elektronů a pozitronů spirálujících v magnetickém poli mlhoviny (Bnebula≈300−500μG). Sahá od rádiových vln po tvrdé rentgenové záření. V rentgenové astronomii sloužila intenzita toku z Krabí mlhoviny jako standardní fotometrická jednotka 1 Crab (1Crab≈2.4×10−11W/m2 v pásmu 2–10 keV).
Čárové emisní spektrum filamentů: Tepelná rekombinace a excitace odvrženého plynu obohaceného o produkty termonukleární fúze (H,He,C,N,O,Ne,S,Fe). Zářící filamenty vykazují intenzivní linie [OIII]λ500.7nm a Hαλ656.3nm.
Krabí mlhovina je laboratorním vzorem pro urychlování částic na rázových vlnách (Fermiho mechanismus 1. řádu). Detektory MAGIC, H.E.S.S. a observatoř LHAASO v ní detekovaly fotony gama záření s energiemi přesahujícími 1 PeV (1015eV), což z ní činí jeden z prvních potvrzených galaktických „pevatronů“.