Vesmírný dalekohled Jamese Webba (anglicky James Webb Space Telescope, zkráceně JWST) je nejvýkonnější a technologicky nejpokročilejší vesmírná observatoř, jakou kdy lidstvo sestrojilo. Vyvinula jej americká NASA ve spolupráci s Evropskou kosmickou agenturou (ESA) a Kanadskou kosmickou agenturou (CSA).
Teleskop odstartoval na Štědrý den, 25. prosince 2021, z kosmodromu Kourou ve Francouzské Guyaně na palubě rakety Ariane 5. Na rozdíl od Hubbleova teleskopu, který obíhá Zemi v nízké výšce 540 km, Webbův dalekohled putoval do vzdálenosti 1,5 milionu kilometrů od Země do gravitačně stabilního Lagrangeova bodu L2.
Zatímco Hubbleův teleskop se zaměřuje především na viditelné a ultrafialové světlo, JWST byl od počátku zkonstruován pro pozorování v infračerveném spektru (vlnové délky od 0,6 do 28 mikrometrů). To má dva klíčové důvody:
Pohled do nejhlubší minulosti: V důsledku kosmologické expanze vesmíru se světlo prvních hvězd a galaxií vzniklých po Velkém třesku natáhlo z ultrafialového a viditelného oboru do infračerveného pásma (červený posuv z>10). Hubble toto světlo zachytit nedokáže, ale Webb ano.
Průchod prachovými mračny: Infračervené záření snadno proniká hustými oblaky kosmického prachu a plynu. JWST tak dokáže nahlédnout přímo do nitra mlhovin, kde se rodí nové hvězdy a protoplanetární disky.
Konstrukční zázrak: Zlaté zrcadlo a sluneční štít#
Primární zrcadlo dalekohledu má úctyhodný průměr 6,5 metru (plocha 25,4 m2, tedy více než pětkrát větší než u Hubblea). Protože by se takto obří zrcadlo nevešlo do aerodynamického krytu žádné rakety, inženýři jej navrhli jako skládací origami složené z 18 šestiúhelníkových segmentů z lehkého berylia. Každý segment je potažen tenkou vrstvičkou ryzího zlata (o celkové hmotnosti pouhých 48 gramů), které má nejvyšší odrazivost v infračerveném oboru.
Aby teleskop dokázal zachytit nepatrné tepelné vyzařování vzdálených galaxií, musí být jeho přístroje chlazeny na teploty blízké absolutní nule. O to se stará pětivrstvý sluneční štít z materiálu Kapton o rozměrech tenisového kurtu (21×14 metru˚). Štít vytváří teplotní rozdíl přes 300 stupňů Celsia: na osluněné straně je +85∘C, zatímco na zastíněné přístrojové straně panuje mráz −233∘C (pod 40 K).
Během prvních let provozu JWST přepsal učebnice astronomie:
Nejvzdálenější galaxie: Objevil galaxie zářící v době pouhých 290 milionů let po Velkém třesku (např. JADES-GS-z14-0), které jsou překvapivě jasné a masivní, což nutí kosmology upravovat modely raného formování galaktických struktur.
Atmosféry exoplanet: Přinesl první detailní spektroskopické rozbory atmosfér exoplanet (Detekce exoplanet), detekoval oxid uhličitý, vodní páru a fotochemické reakce oxidu siřičitého na obřích planetách i v systému TRAPPIST-1.
Odborný astrofyzikální text včetně stavových rovnic, efemerid a spektrální klasifikace.
Primární zrcadlo (Primary Mirror - PM): Segmentovaný reflektor tvořený 18 hexagonálními segmenty z berylia třídy O-30 (vynikající tepelná stabilita a vysoká specifická tuhost při T∼30−50 K). Segmenty mají průměr 1,32 m a plošnou hustotu pouhých 20 kg/m2.
Sekundární zrcadlo (Secondary Mirror - SM): Konvexní zrcadlo o průměru 0,74 m umístěné na skládací trojnožce.
Terciární zrcadlo (Tertiary Mirror - TM): Asférické zrcadlo korigující komu a astigmatismus v širokém zorném poli.
Jemné řídicí zrcadlo (Fine Steering Mirror - FSM): Ploché zrcadlo zajišťující sub-arcsekundovou stabilizaci obrazu ve zpětné vazbě s naváděcím senzorem FGS s frekvencí ∼16 Hz.
Optická propustnost a difrakční limit: efektivní ohnisková vzdálenost systému je f=131,4 m (f/20). Zrcadla jsou vakuově napařena vrstvou 100 nm zlata a ochrannou vrstvou SiO2. Odrazivost v pásmu 0,8−28μm přesahuje 98%. Úhlové difrakční rozlišení (Rayleighovo kritérium):
Observatoř obíhá po kvaziperiodické halo orbitě kolem kolineárního Lagrangeova libračního bodu L2 systému Slunce-Země ve vzdálenosti ≈1,5×106 km od Země v anti-solárním směru. Tato konfigurace umožňuje trvalé zastínění optiky a přístrojů před Sluncem, Zemí i Měsícem jediným pětivrstvým štítem.
Štít je zhotoven z polyimidového filmu Kapton E pokrytého hliníkem a dopovaným křemíkem. Pět vrstev oddělených vakuovými mezerami funguje jako vícestupňový radiační výměník tepla:
Vrstva 1 (osluněná): absorbuje záření 1361 W/m2, ohřívá se na T1≈358 K (+85∘C).
Vrstva 5 (studená strana): vyzařuje zbytkové teplo do volného prostoru, teplota klesá na T5≈36 K (pasivní chlazení).
Zatímco NIR přístroje operují pasivně při ≈37−39 K, přístroj MIRI vyžaduje detektory z křemíku dopovaného arsenem (Si:As IBC), jejichž temný proud vyžaduje chlazení na T<7 K. MIRI je aktivně chlazen mechanickým heliovým kryochladičem s pulzní trubicí (Closed-Cycle Helium Pulse Tube Cryocooler), který odvádí tepelný výkon 65 mW při teplotě 6,7 K.
NIRCam (Near-Infrared Camera): Primární zobrazovací kamera pro vlnové délky 0,6−5,0μm. Využívá HgCdTe detektory o rozlišení 2048×2048 pixelů s laditelnými filtry a lyotovou koronografií pro přímé zobrazování exoplanet s kontrastem 10−5 až 10−6.
NIRSpec (Near-Infrared Spectrograph): Multiobjektový spektrograf (0,6−5,3μm) vybavený polem mikroštěrbin (Micro-Shutter Array - MSA) s 250 000 individuálně adresovatelnými mikro-uzávěry umožňujícími současnou spektroskopii až 100 vzdálených galaxií v jediném zorném poli.
MIRI (Mid-Infrared Instrument): Zobrazovací kamera a integrální terénní spektrograf pro střední infračervené pásmo 4,9−28,8μm. Poskytuje spektroskopii s vysokým rozlišením pro studium polycyklických aromatických uhlovodíků (PAH), prachových disků a chladných atmosfér.
NIRISS / FGS (Near-Infrared Imager and Slitless Spectrograph / Fine Guidance Sensor): Širokoúhlý bezštěrbinový spektrograf optimalizovaný pro transmisní spektroskopii atmosfér tranzitujících exoplanet v pásmu 0,6−5,0μm.
Literatura a vědecké reference
The James Webb Space Telescope Mission.Space Science Reviews, 219(3), 17 (2023)[online]
The Near-Infrared Camera (NIRCam) for the James Webb Space Telescope.Publications of the Astronomical Society of the Pacific, 135(1044), 028001 (2023)[online]
A luminous galaxy at a redshift of z = 14.32.Nature, 634, 555-559 (2024)[online]
Photochemically produced SO2 in the atmosphere of WASP-39b.Nature, 614(7949), 659-663 (2023)[online]