Velká červená skvrna (anglicky Great Red Spot, zkráceně GRS) je největší a nejznámější atmosférický útvar ve Sluneční soustavě. Jedná se o gigantickou anticyklonu (oblast vysokého atmosférického tlaku), která rotuje proti směru hodinových ručiček v jižním mírném pásu planety Jupiter.

Bouře se nachází přibližně na 22° jižní planetografické šířky a její obvodové větry dosahují rychlostí přesahujících 640 až 680 km/h.

---

• Typ jevu: Anticyklonální bouřkový vír
• Průměr (šířka): Přibližně 16 350 km (dostatečně velká pro pohlcení celé planety Země)
• Rychlost větrů: Až 680 km/h na okraji víru
• Perioda rotace: Přibližně 6 pozemských dní (proti směru hodinových ručiček)
• Výška nad okolní oblačností: Vrcholy mraků vystupují až 8 km nad okolní atmosféru
• Hloubka kořenů bouře: Sonda Juno naměřila, že kořeny bouře sahají do hloubky 300 až 500 km pod viditelný povrch.

---

První zaznamenaná pozorování trvalé skvrny na Jupiteru pocházejí z druhé poloviny 17. století:

1. Robert Hooke (1664) a Giovanni Domenico Cassini (1665) popsali tzv. Stálou skvrnu na povrchu Jupiteru.
2. Novodobá éra (1831–současnost): Od roku 1878 je Velká červená skvrna nepřetržitě monitorována jak pozemskými teleskopy, tak kosmickými sondami (Pioneer 10/11, Voyager 1/2, Galileo, Cassini, New Horizons a Juno).

---

Přesný chemický mechanismus zbarvení byl dlouho záhadou. Podle nejnovějších spektroskopických dat ze sondy Juno a Hubbleova vesmírného teleskopu je červenohnědý odstín způsoben fotochemickými reakcemi slunečního ultrafialového záření s látkami vynášenými z hlubších vrstev atmosféry – zejména:

• Sloučeniny fosforu a síry
• Hydrosíran amonný $(NH_4SH)$
• Jednoduché organické molekuly (tholiny)

---

V 19. století dosahovala délka skvrny až 40 000 km (do bouře by se vešly téměř tři planety Země vedle sebe). Od té doby se bouře postupně zmenšuje a stává se kruhovitější. V současnosti má šířku cca 16 000 km. I přes toto zmenšování data ze sondy Juno ukazují, že vnitřní kinetická energie bouře zůstává mimořádně stabilní.