Světový historický triumf české astronomie z roku 1959 – vůbec první meteorit na světě, jehož pád byl vyfotografován a jehož dráha ve sluneční soustavě byla exaktně spočtena.
Příbramský meteorit: První meteorit s rodokmenem v dějinách vědy
Dne 7. dubna 1959 ve 20 hodin 30 minut a 17 sekund středoevropského času došlo na obloze nad tehdejším Československem k události, která se nesmazatelně zapsala do dějin světové astronomie.
Nad středními Čechami zazářil oslnivý bolid (mimořádně jasný meteor), který byl na několik vteřin jasnější než Měsíc v úplňku a na zemském povrchu způsobil hromové dunění provázené seismickými otřesy. Těleso explodovalo a jeho úlomky dopadly do polí a lesů v okolí města Příbram.
Příbramský meteorit se stal prvním meteoritem na světě s přesně spočteným rodokmenem – vůbec poprvé v lidské historii se podařilo pád meteoritu současně vyfotografovat ze dvou různých stanic, z fotografií matematicky zrekonstruovat jeho atmosférickou dráhu, spočítat, odkud ze sluneční soustavy přiletěl, a na základě těchto výpočtů meteorit skutečně nalézt na zemi!
Za tímto světovým triumfem stál mladý český astronom Zdeněk Ceplecha (1928–2009) z observatoře v Ondřejově.
Ceplecha již v 50. letech 20. století zkonstruoval a rozmístil na observatoři v Ondřejově a v Prčici speciální celooblohové fotografické kamery s rotujícími sektory (vrtulemi), které přerušovaly expozici několikrát za sekundu:
V onen osudný večer 7. dubna 1959 zachytily kamery v Ondřejově i v Prčici tentýž zářící bolid.
Z přerušované světelné stopy dokázal Ceplecha metodou prostorové trigonometrie s milimetrovou přesností spočítat:
Výšku vstupu tělesa do atmosféry (97 km nad zemí).
Přesnou rychlost letu (vstupní rychlost 20,9 km/s).
Postupné brzdění tělesa třením o vzduch.
Místo zániku a rozpadu (ve výšce 13 km u Příbrami).
Na základě Ceplechových výpočtů vytyčili vědci předpokládanou dopadovou elipsu. Obyvatelé obcí u Příbrami byli vyzváni k hledání podivných černých kamenů.
Výsledek předčil veškerá očekávání:
Už 9. dubna 1959 (pouhé dva dny po pádu!) nalezl rolník Josef Hájek na poli u obce Luhy první černý kámen s typickou natavenou kůrou o hmotnosti 4,42 kg.
Následovaly další nálezy: kusy u Velké (0,77 kg), Hojšína (0,42 kg) a u Drahlína (nejtěžší kus o hmotnosti 5,56 kg).
Celkem se našly čtyři hlavní kusy o souhrnné hmotnosti téměř 10 kilogramů. Všechny kameny ležely přesně v ose a vzdálenostech, které Ceplecha teoreticky předpověděl!
To nejdůležitější však teprve přišlo. Z přesné rychlosti a směru příletu mohl Zdeněk Ceplecha zpětně spočítat oběžnou dráhu tělesa ve sluneční soustavě předtím, než se srazilo se Zemí:
Výsledek byl revoluční: Ukázalo se, že těleso obíhalo po eliptické dráze s aféliem ve vzdálenosti 4,2 astronomické jednotky – tedy přímo v hlavním pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem!
Do té doby neměli vědci žádný přímý empirický důkaz o tom, odkud kamenné meteority pocházejí. Příbram přinesla první nezvratný fyzikální důkaz, že meteority jsou úlomky planetek z hlavního pásu.
Podle mineralogické klasifikace je Příbram obyčejný chondrit typu H5 s vysokým obsahem volného niklového železa a nádhernými chondrulemi. Vzorky meteoritu Příbram jsou dnes vystaveny v Národním muzeu v Praze a v expozici na observatoři v Ondřejově.
Příbramský úspěch vedl k vybudování celosvětově proslulé Evropské bolidové sítě, která funguje dodnes.
Ceplecha, Z. (1961). Multiple fall of Příbram meteorites photographed. 1. Double-station photographs of the fireball and their analysis. Bulletin of the Astronomical Institutes of Czechoslovakia.
Tuček, K. (1961). Příbram meteorites. Rozpravy Národního technického muzea v Praze.
Spurný, P., et al. (2014). Reanalysis of the Příbram meteorite fall trajectory and orbit. Meteoritics & Planetary Science.
Odborný astrofyzikální text včetně stavových rovnic, efemerid a spektrální klasifikace.
Profi režim
Příbramský meteorit (Pád 7. dubna 1959) – Heliocentrická orbitální integrace a balistická decelerace
Fotografie pořízené kamerami s rotačním sektorem (frekvence přerušování f=24.93s−1 na objektivu Tessar f=180mm, f/4.5):
Výška počátku světelné dráhy:hbegin=97.8km.
Výška terminálního bodu:hend=13.0km.
Sklon trajektorie vůči horizontu:zR=43.1∘ (zenitový úhel radiantu).
Vstupní geocentrická rychlost:v∞=20.93±0.05km/s.
Terminální rychlost před temným letem (Dark Flight):vend≈7.2km/s (ve výšce 13 km), kde dynamický tlak překročil mez pevnosti horniny (Pdyn=ρatmv2≈10−15MPa) a došlo k fragmentaci tělesa na desítky kusů.
3. Výpočet heliocentrické dráhy v sluneční soustavě#
Zpětná integrace pohybových rovnic se započtením gravitačního pole Země, rotace Země (diurnální aberace) a odporu horních vrstev atmosféry určila přesný radiant:
Klasifikace: Obyčejný chondrit třídy H5 (vysoký obsah celkového železa Fetot≈27.5hm. %, petrologický stupeň 5 svědčící o termálním metamorfismu v mateřském tělese při T≈700−800∘C).
Hlavní minerály: Olivín (Fa18.5), orthopyroxen (bronzit Fs16.5), kamacit a taenit (slitina Fe-Ni), troilit (FeS).
Radiační stáří (Cosmic Ray Exposure Age): Z koncentrace kosmogenních izotopů (3He,21Ne,38Ar) bylo stanoveno na τCRE≈12±2milionu˚ let. Před tolika lety bylo těleso vyraženo kolizí z mateřské planetky v hlavním pásu.