Největší trpasličí planeta Kuiperova pásu, podvojný systém s Charonem, konvekční ledovec Sputnik Planitia a modravá dusíkatá atmosféra.
Obsah hesla
[Rejstřík]Pluto: Král Kuiperova pásu a srdce z dusíkatého ledu
Pluto je nejznámější trpasličí planetou naší Sluneční soustavy a největším známým tělesem v rozsáhlé oblasti za drahou Neptunu zvané Kuiperův pás. Po dobu celých 76 let od svého objevu v roce 1930 až do historického hlasování Mezinárodní astronomické unie (IAU) v Praze v srpnu 2006 byl Pluto oficiálně veden jako devátá planeta Sluneční soustavy.
Ačkoli byl v roce 2006 překlasifikován do nové kategorie trpasličích planet, jeho vědecký význam tím naopak nesmírně vzrostl. V červenci 2015 proletěla kolem Pluta americká sonda New Horizons a odhalila neuvěřitelně pestrý, geologicky mladý a aktivní svět s horami z vodního ledu vysokými přes 3 500 metrů, konvekčními dusíkatými ledovci a modravou atmosférou.
1. Objev a éra deváté planety #
Hledání tajemné „Planety X“ inicioval na počátku 20. století americký boháč a astronom Percival Lowell na své observatoři ve Flagstaffu v Arizoně. Lowell byl přesvědčen, že gravitační odchylky v drahách Uranu a Neptunu ukazují na existenci deváté planety.
Úspěch se dostavil až po Lowellově smrti: 18. února 1930 teprve čtyřiadvacetiletý asistent Clyde Tombaugh objevil po měsících vyčerpávajícího porovnávání fotografických desek v blikacím komparátoru nepatrný posunující se bod. Nová planeta dostala jméno Pluto – po římském bohu podsvětí. Název navrhla jedenáctiletá britská školačka Venetia Burney, kterou napadlo, že jméno vládce temnoty se skvěle hodí pro takto vzdálené, mrazivé a temné těleso.
2. Překlasifikování v Praze (2006) #
Na přelomu 20. a 21. století začali astronomové objevovat v Kuiperově pásu desítky dalších velkých těles (Quaoar, Sedna, Makemake, Haumea). V roce 2005 byl objeven objekt Eris, který byl dokonce hmotnější než samotný Pluto. Vědecká komunita stanula před volbou: buď rozšířit počet planet na desítky, nebo vytvořit novou, přesnou definici.
Na XXVI. valném shromáždění IAU v Praze dne 24. srpna 2006 byla schválena nová definice planety. Těleso musí:
- Obíhat kolem Slunce.
- Mít dostatečnou hmotnost, aby ho vlastní gravitace zformovala do hydrostatické rovnováhy (přibližně kulového tvaru).
- Vyčistit okolí své oběžné dráhy od ostatních srovnatelných těles.
Pluto třetí podmínku nesplňuje – v oblasti své dráhy tvoří pouhý nepatrný zlomek celkové hmotnosti těles Kuiperova pásu. Společně s Ceresem a Eridou byl proto zařazen do nově vzniklé kategorie trpasličích planet.
3. Průlet New Horizons (2015): Geologický šok #
Dne 14. července 2015 prolétla sonda New Horizons pouhých nad povrchem Pluta rychlostí přes . Namísto mrtvého, krátery rozsekaného světa spatřila neobyčejně dynamickou geologii:
- Srdce Pluta (Tombaugh Regio): Obří světlá oblast ve tvaru srdce o průměru přes .
- Ledovec Sputnik Planitia: Západní lalok „srdce“ tvoří gigantická bezkráterová pláň z dusíkatého, metanového a uhelnatého ledu. Led zde neustále pomalu konvektuje v polygonálních buňkách o průměru , podobně jako hustá polévka na mírném ohni. Stáří tohoto povrchu je méně než 10 milionů let!
- Ledová pohoří: Na okrajích pláně se tyčí monumentální hory Tenzing Montes a Hillary Montes dosahující výšek až . Jsou tvořeny tvrdým vodním ledem, který se při teplotě chová jako žula a unese váhu obřích horských štítů.
- Kryovulkány: Obří osamocené dómy Wright Mons a Piccard Mons o průměru přes a výšce s centrálními propadlinami představují kryovulkány, z nichž v minulosti vyvěrala břečka z vodního ledu a těkavých látek.
4. Dvojplaneta Pluto–Charon a další měsíce #
Pluto má mimořádně fascinující rodinu pěti satelitů: Charon, Styx, Nix, Kerberos a Hydra.
Systém Pluta a jeho největšího měsíce Charonu (průměr , více než polovina průměru Pluta!) je v celé soustavě unikátní:
- Těžiště ve volném prostoru: Hmotnost Charonu dosahuje celých 12 % hmotnosti Pluta. Společné těžiště (barycentrum) soustavy neleží pod povrchem Pluta, nýbrž v otevřeném prostoru zhruba nad jeho povrchem. Jedná se o skutečnou podvojnou planetu.
- Vzájemně vázaná rotace (Double Tidal Lock): Pluto i Charon jsou k sobě trvale natočeny stále stejnou stranou. Obě tělesa rotují kolem své osy se stejnou periodou, s jakou obíhají kolem barycentra: 6 dní, 9 hodin a 17 minut. Pozorovatel na jedné polokouli Pluta by viděl Charon nehybně stát na obloze, zatímco z odvrácené polokoule by nebyl vidět nikdy.
5. Modrá atmosféra v hlubinách vesmíru #
Při pohledu zpět k zastíněnému Slunci vyfotografovala sonda New Horizons kolem Pluta nádherný modrý závoj atmosféry.
Atmosféra je velmi řídká (povrchový tlak je pouhý , zhruba stomiliontina tlaku na Zemi) a je tvořena převážně dusíkem se stopami metanu a oxidu uhelnatého. Atmosféra dýchá v rytmu ročních období: když se Pluto na své výstřední dráze přiblíží ke Slunci (kolem ), ledy sublimují a atmosféra houstne; při vzdálení až na plyn opět vymrzá na povrch. Sluneční UV paprsky štěpí metan a vytvářejí desítky soustředných vrstev modravého fotochemického aerosolu sahajícího do výšky přes .
