Milan Rastislav Štefánik – Astronom a vizionář

Generál Milan Rastislav Štefánik je v povědomí české i slovenské veřejnosti zapsán především jako neohrožený generál francouzského letectva, ministr vojenství a po boku Tomáše Garrigua Masaryka a Edvarda Beneše klíčový spoluzakladatel samostatného Československa.

Málokdo však ví, že jeho primární celoživotní vášní, profesí a vědeckým posláním byla astronomie a astrofyzika. Štefánik byl vědcem světového formátu, který v raných dobách zrodu astrofyziky zkoumal taje sluneční koróny z vrcholu Mont Blancu, organizoval vědecké expedice po celé zeměkouli od tichomořského Tahiti po Andy a byl oceněn nejvyššími francouzskými vědeckými poctami.

Milan Rastislav Štefánik se narodil 21. července 1880 v Košariskách v rodině evangelického faráře jako šesté z dvanácti dětí. Navzdory skromným poměrům vynikal obrovským intelektem a vůlí.

V roce 1898 odešel do Prahy, kde začal studovat stavební inženýrství, ale brzy uposlechl volání svého srdce a přestoupil na Filozofickou fakultu Karlovy univerzity na obor astronomie a matematika.

• Jeho profesorem byl slavný český astronom prof. František Nušl (pozdější zakladatel ondřejovské hvězdárny) a filosofii ho učil sám Tomáš Garrigue Masaryk, s nímž navázal celoživotní přátelství.
• V roce 1904 Štefánik úspěšně obhájil doktorskou disertaci věnovanou nové hvězdě v Kasiopeji objevené Tychonem Brahem a získal titul doktora filosofie.

S prázdnou kapsou, chatrným zdravím, ale nezdolným odhodláním odcestoval v listopadu 1904 do Paříže – tehdejšího centra světové vědy. Podařilo se mu získat místo asistenta u legendárního francouzského astrofyzika Pierra Julese Césara Janssena, ředitele observatoře v Meudonu (Janssen byl objevitelem helia ve slunečním spektru).

Janssen postavil odvážnou vědeckou observatoř přímo na věčném ledu nejvyšší hory Evropy – na vrcholu Mont Blancu (4 810 m n. m.):

• Štefánik vystoupil na Mont Blanc celkem šestkrát!
• V extrémních mrazech, vichřicích a v řídkém vzduchu prováděl náročná spektroskopická měření Slunce.
• Proč právě tam? Pozemská atmosféra pohlcuje velkou část slunečního záření a vodní páry zkreslují jeho spektrum. Na Mont Blancu, nad spodními hustými vrstvami troposféry, měl Štefánik k dispozici křišťálově čistou oblohu. Dokázal definitivně prokázat, že některé dosud sporné absorpční čáry ve spektru nevznikají na Slunci, ale jsou způsobeny zemskou atmosférou (tzv. telurické čáry).

Za tyto průkopnické výzkumy mu Francouzská astronomická společnost v roce 1907 udělila prestižní Janssenovu cenu.

Když stál Měsíc v cestě Slunci a nastalo úplné zatmění, Štefánik byl připraven na druhém konci planety. V době, kdy neexistovaly koronografy, bylo úplné zatmění jedinou šancí, jak spatřit a spektrálně analyzovat tajemnou stříbřitou sluneční korónu:

• 1905 – Španělsko (Alcossebre): První úspěšná výprava, kde Štefánik pořídil excelentní fotografie koróny.
• 1907 – Turkestán (Ura-Tjube): Dramatická expedice za zatměním do střední Asie, kterou bohužel zhatila písečná bouře a oblačnost.
• 1910 – Tahiti (Francouzská Polynésie): Štefánik strávil na tichomořském ostrově téměř rok. Pozoroval Halleyovu kometu, prováděl meteorologická měření a navrhl vybudovat na Tahiti stálou mezinárodní observatoř pro jižní oblohu.
• 1911 – Ostrov Vavau (Království Tonga): Neuvěřitelný úspěch! Zatímco britské a australské expedice selhaly kvůli mrakům, Štefánik díky pečlivému studiu lokálního mikroklimatu zvolil správné místo a pořídil nejlepší snímky zatmění a sluneční koróny na světě.
• 1912 – Brazílie (Passa Quatro): Výprava do Jižní Ameriky za dalším zatměním Slunce.

Štefánik nebyl jen teoretikem, ale geniálním mechanikem a konstruktérem:

• Vynalezl a nechal si patentovat fotografický expozimetr pro přesné stanovení expozičních časů při fotografování astronomických objektů.
• Navrhl skládací přenosný spektroheliograf a vylepšil mechaniku jemných pohybů astronomických montáží.
• Během první světové války využil své meteorologické znalosti a vybudoval první specializovanou meteorologickou vojenskou službu francouzské armády, která umožnila předpovídat počasí pro letecké útoky a dělostřeleckou palbu.

Přestože jeho život tragicky vyhasl 4. května 1919 při letecké havárii ve věku pouhých 38 let, zanechal za sebou odkaz génia, který spojil hlubokou vědu s láskou ke svobodě svého národa.

Na jeho počest nese jméno:

• Planetka (3571) Milanštefánik.
• Kráter Štefánik na odvrácené straně Měsíce.
• Hvězdárna na pražském Petříně (Štefánikova hvězdárna), Hvězdárna v Hlohovci i první slovenská kosmická mise Mise Štefánik kosmonauta Ivana Belly.